Namyšlený environmentalismus na cestě ke komunismu

Pojmy jako příroda, její ochrana, ekologie nebo environmentalismus slýcháváme denně ve všech možných médiích. Tato témata se stala v dnešní době velmi rozšířenými a diskutovanými v politické i akademické obci. Zatímco politika je založena na idejích a jejich prosazováních, tak akademická obec tyto ideje diskutuje, rozšiřuje a kritizuje.

Avšak v jistém bodě se obě dimenze v některých momentech setkávají, kdy vstupují „do hry" určité normativní prvky. U politiků a politických stran se tomu nelze pravděpodobně vyhnout či dokonce je takový přístup samozřejmý (je vyžadován) a je nevyhnutelný. Je však nevyhnutelný i v případě akademiků?

Těžko budeme hledat někoho, kdo by byl odpůrcem ochrany přírody jako takové. Ostatně i všichni lidé jsou neoddělitelnou součástí přírody a nedokázali by bez ní žít. Studiem jejího fungování a vztahu člověka k přírodě se mnohé dozvídáme a můžeme podle toho případně přizpůsobit svoje vlastní chování. Domnívám se však, že účelem akademického badání a studia oblasti environmentalistiky by neměla být jakási „výchova", nýbrž otevření a prezentace poznatků a přístupů. Bohužel z vystupování mnohých expertů z oblasti (zejména) environmentalistiky jsem však nabyl dojmu, že naopak oni sami jsou zastánci určitých (poměrně radikálních) postojů, které se snaží šířit mezi své posluchače, podobně jako to dělají politici a politické strany mezi svými voliči. A právě zde spatřuji problém.

Jestliže tito respektovaní experti nechávají do svých přednášek promlouvat svoje názory na současné ekonomické zřízení a některé jeho představitele (konkrétně mám na mysli kapitalismus, který podle nich přispívá k ničení přírody, anebo např. prezidenta Klause, kterého považují za svého úhlavního nepřítele), tak právě působí „výchovně" v ideologickém smyslu. Jak může někdo říkat, co by mělo být, jak by se měli lidé chovat, jak by měl náš svět fungovat? Navíc s domněnkou, že právě ten či onen přístup, styl chování je ten jediný správný a naopak ten jiný je ten špatný, který přírodu zničí a co bude následovat, pokud se stávající vývoj nepodaří změnit?

Uvedu malý příklad. Představme si někoho, kdo hovoří např. o zeleném fašismu, který neřešil dobové systémové nedostatky, ale vyzýval ke změně lidí a paradoxně hned na druhé straně útočí na liberální myšlenky, které maximálně věří ve schopnost člověka řešit problémy (vč. ekologických). Jestliže se někdo domnívá a tvrdí, že zná řešení a ví, jak by se měli lidé chovat, tak je, dle mého názoru, na cestě k vytvoření nějaké ideologie, která se svým stylem bude velmi podobat komunismu. Marxistické myšlenky vycházejí z přesvědčení, že je možné poznat tok dějin, že rozumem je možno pochopit, jak svět funguje. Lenin přece považoval avantgardní stranu za úzkou skupinu „osvícených", kteří otevřou lidem oči a oni si pak uvědomí, jak je vlastně ta nová (komunistická) společnost úžasná. Podobným směrem se však, možná trochu překvapivě, vydávají také libertariáni. M. Bookchin napsal, že lidská společnost (tzv. druhá příroda) je determinována přírodou (tzv. první příroda). I když jsou libertariánské závěry (absolutně volný trh) poněkud odlišné od závěrů M. Bookchina, který kritizuje absenci etiky v kapitalismu, tak styl uvažování je velmi podobný právě marxismu - „namyšlenost" rozumu, který dokáže odhalit a pochopit fungování všeho.

Jako velmi zajímavý, a v jistém smyslu možná inspirativní pro ekology a studium environmentalistiky jako takové, by mohl být podobný přístup k přírodě a jejímu studiu jako v době antiky. Staří Řekové věřili v přirozenost věcí, kdy příroda byla „tím božským, tím správným", ale kultura (myšleno výtvory člověka) bývaly občas správným a občas nesprávným. Zde je totiž cítit jakási pokora a uvědomění si toho, že lidské vědění a činnosti nemusejí být vždy správné a mohou vést (a často vedly) k mnoha omylům. A to by si měli uvědomit i dnešní environmentalisté.